close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Červen 2008

Divný rozhovor s nikým

26. června 2008 v 17:22
Jako každý čtvrtek, tak i tento jsem šla na aerobic. Nacvičovali jsme na vystoupení a mně se začalo chtít na záchod. Šla jsem tedy do naší šatny, kde je WC a sprcha. Zavřela jsem za sebou dveře do šatny a pak se mi zdálo, že na ně někdo ťuká. Ale dveře byly prosklené, takže jsem viděla, že ze nimi nikdo nestojí. Potom jsem se zavřela na záchodě a uslyšela jsem, jakoby někdo vstoupil do šaten. Chtěla jsem otevřít záchodové dveře, ale najednou to nešlo. Za chvíli to už šlo. Najednou jsem uslyšela: "Čau, Terezo!". Myslela jsem si, že je to Renata a začala jsem si s ní přes zavřené dveře povídat. Potom mi řekla, ať otevřu dveře, že je ve sprše. A tak jsem vyšla a koukla směrem do sprchy - a ouha, tam nikdo nebyl. Volala jsem na Renatu, ale už neodpovídala. Bylo mi to divný a tak jsem se vrátila do cvičební haly, kde byla Renata a později mi řekla, že na záchodě nebyla. S kým jsem si to teda povídala!? Podle holek jsem na záchodě byla sama!!!

Prokletý kravín

26. června 2008 v 17:19
Já a moje kámoška Martina už dlouho pronásledujeme někoho nebo něco, co se schovává v kravíně naší vesnice. 13. 1. 2007 jsme se tam šly podívat a co se nestalo! Uviděly jsme děsivě nahnutý sloup, ve kterém bylo elektrické vedení. Strašně jsme se lekly a přeběhly do stodoly, ve které je velice staré seno. Hned jak jsme tam přiběhly, uviděly jsme na seně postavu! Měla velké červené oči a z pusy jí tekla krev! Lekly jsme se tak, že jsme běžely na to seno. Postava tam nebyla, ale byl tam dopis a oblečení. V dopise stálo: "Nesnáším vetřelce, a proto nelezte tam, kde se bojíte!" Dopis jsme měly v ruce a v tom zafoukal vítr a dopis se najednou sám od sebe roztrhal! Uslyšely jsme řev a prchaly pryč. Babičky nám řekly, že před 50 lety se tohle také stalo. Jednoho dne nějaký pán postavil tento kravín a jelikož v něm nikdo nechtěl pracovat, tak ho to rozzuřilo natolik, že na něj svolal tuto kletbu. Teď se kravínu raději vyhýbáme.

Dřevorubec

26. června 2008 v 17:19
Před pár týdny jsme já a moje kamarádka Veronika byly na návštěvě u mé babičky ne venkově. Bylo úžasné počasí, tak jsme s Verčou rozhodly jít na procházku do lesa a vzít s sebou babiččina psa Maxe. Ušly jsem už pěkný kus cesty, když jsme zaslechly pravidelně se opakující tupé rány. Byly jsme zvědavé, a tak jsem šly za zvukem. Ocitly jsme se na malé mýtině a tam stál starý muž a kácel strom. Byl kostnatý, vysoký a vyhublý až na kost. Když nás zahlédl mezi stromy, zůstal na nás chvíli zírat, pak upustil sekeru a utekl. Byly jsme taky vystrašené a utíkaly odtamtud, co nám nohy stačily. Dodnes jsme o tom divném setkání nikomu nevyprávěly. Kdo by nám to taky věřil?

... a dveře se zavřely

26. června 2008 v 17:17
Přišla jsem domů ze školy a byla jsem utahaná a líná. Nikdo výjimečně nebyl doma. Pustila jsem si v obývacím pokoji televizi. Poslouchala jsem písničky na jednom hudebním kanále. Začali hrát písničku Angel od Robbieho. Seděla jsem na gauči a zpívala jsem si. Hrozně jsem se do toho vcítila. Dveře obývacího pokoje byl do poloviny otevřené. Koukala jsem na ně a přála jsem si, aby se zavřely. Ani se nehly. Zpívala jsem dál a ke konci písničky jsem zavřela oči a na ty dveře jsem najednou nemyslela. Uslyšela jsem velikou ránu. Otevřela jsem či a podívala jsme se na dveře. Byly zavřené. Zkontrolovala jsem všechna okna v bytě, ale byla zavřená. Žádný průvan to teda nemohl být.

Mrtvá kamarádka

26. června 2008 v 17:14
Jela jsem autem s tatínkem, když jsme cestou potkali jednu moji kamarádku z tábora, která stopovala. Zastavili jsme, abychom ji vzali s sebou. Já jsem si sedla na přední sedadlo, zatímco ona se posadila dozadu. Pak jsme si začali s taťkou zpívat a kamarádka se taky na chvíli přidala. Jakmile jsme ale zastavili na červenou, kámoška už v autě nebyla. Byli jsme překvapení, ale nakonec jsme si řekli, že nejspíš sama vystoupila. Pro jistotu jsme ale jeli k ní domů, abychom se přesvědčili, jestli dorazila v pořádku. Otevřela nám kamarádčina maminka, která nám s pláčem řekla, že její dcera zamřela před třemi dny.

Tajemná fotka

26. června 2008 v 17:14
Karim (22) z Mnichova nevychází z údivu: až do minulého týdne jeho přítelkyně Stefanie celou dobu tvrdila, jak hrozně se těší na společnou dovolenu v Itálii - a teď najednou zničehonic nechce jet. Prý má takový divný pocit… Karimovi se nakonec podařilo přesvědčit ji, že je to nesmysl, a tak se pár vydá v malém vozu na cestu. Zrovna jedou po okresní silnici poblíž Pisy, když protijedoucí náklaďák předjíždí motocyklistu. Karim se mu chce vyhnout, protože náklaďák přejel do jeho jízdního pruhu. Jenomže jeho vůz v té rychlosti chytne smyk, vyjede ze silnice a narazí do stromu. Náraz je tak silný, že Stefanie na místě umírá! Když s později Karim vrátí do jejich společného bytu, aby dal do pořádku Stefaniiny věci, najde stvrzenku od nevyzvednutých fotek z fotoalbu. Vyzvedne obrázky, a když si je prohlíží, nevěří svým očím: na jedné fotce je jeho vůz, jak právě naráží do stromu!

Až do rána bílého...

26. června 2008 v 17:13
Do městečka přijela pouť. Večer před jejím zahájením už měli dělníci všechny atrakce postavené. Posedávali u svých maringotek a vesele se bavili. Najednou někoho napadlo, že by se mohli potočit na řetízkovém kolotoči. Ostatní se nenechali dlouho přemlouvat a jeden po druhém naskákali do sedaček. Majitel kolotoč zapnul a také sám rychle naskočil do volné sedačky, aby ani on o bláznivou jízdu nepřišel. Ze začátku z toho měli všichni ohromnou legraci - a pak někoho napadlo, že tam vlastně není nikdo, kdo by kolotoč zastavil. Aby někdo z nich seskočil ze sedačky, na to jel kolotoč příliš rychle a vysoko. A tak začali volat o pomoc. Jenomže to bylo kousek za městem a nikdo je neslyšel! Až následující ráno, po nekonečném točení, je konečně zahlédla paní, která pospíchala do kravína. Všichni byli zelení jako sedma a muselo přijet několik záchranek, aby chudáky dělníky odvezli. Byli totálně vyčerpaní. Otevření pouti muselo být kvůli tomu o týden posunuto…

Vykrádač hrobů

26. června 2008 v 17:13
Student archeologie je u cíle svého velkého snu: už nikdy nebude muset na pitomý brigády, aby si přilepšil ke kapesnému. Konečně si bude moct dovolit, co si umane, a možná už ani nebude muset studovat. Je noc, on stojí na louce poblíž městečka známého svou bohatostí na archeologické nálezy. Na přednášce jim profesor líčil, že právě někde tady by se podle pověsti měl nacházet jeden starý germánský hrob, ve kterém je pohřben jistý kníže - ve vzpřímené poloze na svém koni! Pokud je to pravda, je student rozhodnutý hrob najít a odkrýt dávné tajemství - a za tento svůj vědecký přínos jistě dostane tučnou odměnu! A skutečně: zdá se, že tady pod zemí je ukryto něco, co vypadá jako lidské kosti… Student se právě ohnul, aby svůj nález lépe prozkoumal - najednou ale zaslechl vrzání, praskání a ucítil náhlý závan vzduchu… Následující ráno najde zemědělec studentovu mrtvolu: z vysoké jedle se ulomila silná větev, spadla přímo na vykrádače a pohřbila ho do otevřeného hrobu…

Starý muž

26. června 2008 v 17:12
Jednoho dne pozdního léta jsem si já a moje kamarádka Maruška udělaly výlet k rybníku. Když jsme konečně našly klidné místečko, běžely jsme spokojeně k vodě. Najednou se před námi objevil starý muž a ptal se nás, co my uličnice tady děláme. My jsme neodpověděly a doufaly jsme, že on brzy zase odejde. Pozorovaly jsme ho, jak svou holí, kterou používal k chůzi, něco píše do písku a potom zmizel. Maruška se šla zvědavě podívat na to místo, kde on předtím stál. Tam jsme na zemi četly: "1918, Rudolf zavražděn!" Začaly jsme mít strach, a tak jsme jely zase domů. Když jsme doma potom všechno vyprávěly tatínkovi, on sáhl po jedné knížce v jeho regálu a začal listovat. Potom nám prstem ukázal na jedno místo, kde stálo, že nějaký Rudolf Najbrt v rove 1918 záhadně zmizel a zanechal za sebou osmičlennou rodinu. Zděšeně jsem sáhla po knížce a pozorněji jsem si ji přečetla. Stálo tam, že v naší oblasti se stalo více kriminálních případů, které nebyly nikdy objasněny…

Horor ve stanu

26. června 2008 v 17:11
šest, spala jsem se svojí kámoškou na táboře ve stanu. Omylem jsme si ten stan postavily na mravenčí cestě, a tak nám ty potvory v noci zalezly do stanu. Nevěděly jsme to, ale vím, že mě celou noc ve spacáku všechno lochtalo, a pořád jsem si něco odháněla z obličeje… Ráno jsem se podívala na kámošku a vyjekla jsem. Ona se vzbudila a zakřičela taky. Všude a hlavně v obličeji nám lezlo strašně mravenců. Určitě nám vlezli do nosu a pusy, uší… atd. Nesnáším mravence a při pohledu na ně cítím zase to strašné šimrání. Ve stanu spím pořád, ale pořádně koukám, kde si ho postavím!!!

Táboření

26. června 2008 v 17:08
Jednou jsem s rodičema a mojí sestřenicí tábořila někde u Tábora. Já se sestřenicí jsem spala v jednom stanu. Asi po pěti dnech tam přijela nějaká druhá rodina se synem, kterému bylo asi 15. Byl docela hezký, a tak jsme se seznámili. Jednou v noci se mi chtělo strašně na záchod, a tak jsem vzbudila sestřenici, aby šla se mnou. Vyšly jsme ze stanu a strašně jsme se lekly! Byl tam ten kluk. Najednou se nahnul a začal sestřenici škrtit! Já jsem ho začala bít do rukou a kousat, ale on ji pořád držel. Tak jsem ho bodla mým nožíkem a on utekl. Ráno jsme se probudily a sestřenice měla celý krk modrý. Podala jsem jí zrcátko. Když se do něj podívala, vyděsila se a běžela k rodičům. Při běhu zakopla o něčí botu. Ta bota byla toho kluka, ale ta rodina už tam nebyla. Když Katka doběhla k rodičům, tak už na krku nic neměla. Rodiče si mysleli, že jsme měly noční můru.

Který blog se ti líbí nejvíce?

26. června 2008 v 17:05
Který blog se ti líbí nejvíce?

Líbí se ti Eva Farná

26. června 2008 v 16:57
Líbí se ti Eva Farná

Pesánci-obrázky

26. června 2008 v 13:27

Emo lebky...

26. června 2008 v 13:23
Tady dávám nějaký emo lebky...

Corfulky!!krásné

26. června 2008 v 13:21

corfulky

26. června 2008 v 13:19
Photobucket - Video and Image Hosting

Pěknej obrázek....

24. června 2008 v 21:21

další obrázky punk

24. června 2008 v 21:16

srandovní marihuany!!

24. června 2008 v 21:10